FONTANELY

Během vývoje lebky u plodů existují jako spojení mezi lebečními kostmi vazivová pole, která postupně zanikají. Tato vazivová pole umožňují pohyblivost příslušných kostí a umožňují deformaci lebky pro snazší průchod porodními cestami. Fontanela (lupínek) je vazivová destička mezi lebečními kostmi. Vyskytuje se na průsečíků lebečních švů v místech spojení tří a více lebečních kostí a je způsobená nedostatečným srůstem švů. Ke spojení kostí by mělo dojít nejpozději do 3-6. týdne života štěněte.
Při pohmatu lebky štěňat u krátkolebých psů můžeme zjistit čelní fontanelu (fonticulus anterior - bod 1), která se nachází mezi kostí temenní a čelní. Nejčastěji je fontanela spojována s nanismem a malou klenutou hlavou, ale nevyhýbá se ani větším plemenům. Popsány jsou nesrostlé lebeční kosti například u štěňat kokršpaněla.
Souhrně fontanely bývají pojmenovány jako tzv. šest lupínků. Zejména u krátkolebých psů se může vyskytnout mimo čelní fontaney ještě některá z dalších pěti. Pokud se vyskytnou u zvířete další fontanely, zpravidla přetrvávají po celý život. Jedná se o malou týlní fontanelu (fonticulus posterior - bod 2), 2 postranní fontanely (fonticulus mastoideus - bod 4) a 2 stenoidální fontanely (fonticulus sphenoidalis - bod 3). U pražského krysaříka se v poslední době vyskytly ve zvětšené míře právě stenoidální fontanely a proto je potřeba se na jejich výskyt zaměřit. Nevyskytují se vždy fontanely na obou stranách lebky souměrně, nezřídka se objeví pouze jedna na levé nebo pravé straně.
Fontanela u štěňat se vyskytuje zpravidla ve velikosti mezi 0,1-1 cm. Během vývinu malá fontanela zpravidla zcela sroste a nezpůsobuje žádné zdravotní problémy. Normálně se definitivně uzavírá na konci druhého měsíce života. Jsou však popsány případy, kdy se fontanela naopak s růstem štěněte zvětšovala. Extrémním případem je pak štěně kokršpaněla u něhož se fontanela zvětšovala a štěně nakonec uhynulo.

Lidská lebka

1 - čelní fontanela (fonticulus anterior), 2 - týlní fontanela (fonticulus posteriori),
3 - fontanela (fonticulus sphenoidalis), 4 - postranní fontanely (fonticulus mastoideus)

Během vývoje lebky u plodů existují jako spojení mezi lebečními kostmi vazivová pole, která postupně zanikají. Tato vazivová pole umožňují pohyblivost příslušných kostí a umožňují deformaci lebky pro snazší průchod porodními cestami. Fontanela (lupínek) je vazivová destička mezi lebečními kostmi. Vyskytuje se na průsečíků lebečních švů v místech spojení tří a více lebečních kostí a je způsobená nedostatečným srůstem švů. Ke spojení kostí by mělo dojít nejpozději do 3-6. týdne života štěněte.

Lebka psa bez fontanely Lebka psa s fontanelou

 

Upozornění hlavně pro chovatele a majitele  pomeranianů, ale i  německých trpasličích a malých špiců

 Nejenom z mých zkušeností  v chovu  (ale i zahraničních chovatelů)  pomeranianů, že  čím je typičtější půvabná-medvídkovitá  hlava pomeraniana, tak na 80% se objeví během 14.denního vývoje štěněte menší, či větší fontanela, která se stářím věku štěněte nejdříve zvětšuje a pak se zastaví a buď de do 3 měsíců zatáhne, nebo dál přetrvává až do dospělosti, kdy se  většinou do věku 2 let zavápňuje-uzavře se. V průměru jsou  hmatatelné štěrbiny od 1mm  až po  7 mm větší fontanelu. V menším množství existují i nadobočnicové fontanely, které se zavápňují  ve stejném věku, jako fontanela středová-čelová.

Pokud  u Vašeho pejska nebo fenky  nadále přetrvává   pohmatem patrná fontanela  jako  prohlubeň ve věku nad l2 měsíců a  chcete s tímto pejskem či fenkou na výstavu, nebo jej  uchovnit, nechte si udělat před výstavou  či bonitací u veterináře rentgenový snímek lebky, zda je fontanela  uzavřená, tzv. zavápněná.

Je několik typů fontanel - kulatá, podlouhlá, trojúhelníková ( obvod fontanely hladký-zavírají se později, obvod fontanely jakoby zubatý-zatahují se rychleji, atd.) a  stejně jako u dětí, se fontanely zatahují   buď záhy nebo se zavápňují v pozdějším věku  zvířete. Fontanela u zvířete  s typickým  výrazem nanizmu (příliš drobná kostra, kulatá lebka, až jablíčkovitá, hubené nožičky), se jen málokdy zatáhne  a  zavápní. Někdy  až po druhém roce stáří zvířete.  Po některých fontanelách zůstává jizva, nebo-li hmatatelná prohlubeň a pouhým pohmatem  nelze zjistit, zda je fontanela zavápněná.

Píšu to z toho důvodu, že manžel  po rozhovoru s jistým českým panem rozhodčím mi řekl, protože se tím velmi  tento rozhodčí chvástal, že vyhodil šampiona z kruhu, protože měl fontanelu.

 Otevřená-nezavápněná  fontanela je vyřazující vada, ale jak jsem již shora uvedla, pouhým pohmatem nelze zjistit, zda je otevřená a proto je nutné mít  zapsanou  zprávu o vyšetření fontanely  v příloze PP, abyste se vyhnuli nepříjemnostem.

To samé se týká vypadlého řezáku. Chybějící řezák je podle standardu  prozatím vyřazující vada.  Zajděte k veterináři ihned, zjistíte-li, že Vašemu pejskovi vypadl řezák. Pro vyhodnocení veterináře je důležité, aby  byla vidět tzv. živá rána po úraze, nebo vypadnutí již se kývajícího  zubu (dáseň se totiž  velmi rychle hojí a rána zatahuje). Ve většině případech se  díky vrstvičce zubního kamene  u pejska snižuje dáseň (je v zánětu),odhaluje se krček a zoubek se nám začne nebezpečně hýbat a již stačí malé zatahání za hračku a zoubek je pryč. Zuby u tohoto společenského plemene, které již nekouše kosti a nepatří k pracovnímu nebo služebnímu plemeni, jsou čím dál více mělčeji založeny. Platí to i pro premoláry-třeňáky u variet  špice, kde jsou tyto zuby více sledovány.   

Hana Brzobohatá

Chovatelská stanice pomeranianů FCI „z Malebného povltaví“

Kennel Pomeranian FCI „z Malebneho povltavi“

www.pomeranian.cz